Jedinec sám změnit svět nedokáže.
Každá změna ale u jedince začíná.

Nejsem bláhový. Ani naivní.
Vím, že jedinec sám změnit svět nedokáže.

Ale naproti tomu mne život přesvědčil o tom, že kde je vůle, tam je cesta. A že změna u jedince začíná. U blázna, který prostě věří svému snu.

Já tomu svému věřím. Proto jsem udělal první krok. Proto vznikl El Grifo. A ano. Možná je ten cíl až příliš velký a nikdy se nepodaří naplnit. Na co by kdyby teď ale vůbec nesejde.

Začal jsem se učit porozumět lidem, porozumět životu, světu, a porozumět problémům, které vše obklopují. Snažím se dívat ze všech úhlů pohledu a tvořit si nezaujatý nadhled.

Často vidím kolem sebe, že se lidé často ztratí ve strachu, předsudcích i v sobě samých. Vidím, jak málo vnímají svět, život, a krásy, které nabízí. Jak mají málo inspirace, síly, odhodlání a podpory k tomu žít život trochu jinak. Uvědoměle. Autenticky. Žít sami sebe.

Vidím spoustu snů, kterým nikdy nikdo nevyšel naproti. Vidím spoustu duší zamaskoványch sílou ega. Vidím spoustu nenávisti způsobené ranami z minulosti. „Jak mohu někoho nenávidět, když jsem nikdy ani neměl tu čest se s ním potkat,“ říkám si.

Vidím prosby o pomoc, které nikdo nikdy nevyslovil. Vidím bezmoc a frustraci, ale i lásku a soucit, které nikdy nikdo neprojevil.

Vidím slzy, které nikdy nespatřily světlo světa.
„Brečí jenom malé holky,“ říkají si.

Vidím divokou lidskou energii, která je jim upřena jakmile dospějí. „Nechovej se jako malé dítě,“ říkají si.

Vidím rozmanitou lidskou jedinečnost a svobodu projevu, které splynuly v davu. „Tenhle účes Ti nesluší,“ říkají si. „Co si o Tobě řeknou ostatní,“ říkají si.

Vidím silné zdravé sebevědomí, které nikdy nemělo šanci vyrůst. „To nikdy nedokážeš,“ říkají si. „Takhle na veřejnost raději nechoď,“ říkají si.